Tanec se psem
23. 9. 2007
Musical Canine Freestyle – tanec se psem
Heel - work to music, free - style nebo také tanec se psem. I když se to tak nezdá, tato činnost patří opravdu mezi sporty. Nejedná se totiž o tanec jako takový, ale psovod se svým psem vykonává podle rytmu hudby různé cviky poslušnosti, které jsou ještě podle stylu tance rozšířené o jiné zajímavé prvky a figury.
Styl heel- work svými prvky připomíná více cviky poslušnosti a vyžaduje, aby psovod působil pouze jako doprovod psa, ale současně se také musel pohybovat v rytmu hudby. Pes se nesmí od něj vzdálit na více než 120 cm. Musí být stále u psovoda – tedy u nohy, před ním, za ním nebo v diagonále. Povolené nejsou žádné skoky a cviky, při kterých se pes pohybuje mezi nohama psovoda. Vyžadované je přesné provedení cviků.
Free - style je už podle názvu podstatně volnější. Jsou povolené různé cviky a figury, které však nesmí ohrozit zdraví psa ani psovoda. Dovolená je i větší vzdálenost mezi psem a jeho pánem. Ten může do sestavy zapojit i vlastní taneční kreace. Při tomto stylu se fantazii meze nekladou.
Tanec se psem je vlastně taková „volná disciplína“ v soutěžích poslušnosti. Obdobná disciplína se také vyskytuje ve westernovém ježdění.
Základy tohoto sportu byly položeny v Kanadě koncem 80. let cvičiteli psů zaměřující se na výcvik poslušnosti – tam nazývaný obedience. Začátkem 90. let se rozšířil do Evropy, USA a Anglie (někdy je za zakladatele tohoto sportu označován Angličan John Gilbert). Později byla založená světová organizace tance se psem – WCFO. Ta měla jako hlavní úkol stanovit přesná soutěžní pravidla a určit rozhodčí pro tento sport. V České republice se koná již několik soutěží v tanci se psem, z nichž nejvyšší je mistrovství republiky. Klub Tance se psem České republiky (KTP ČR) vypracoval soutěžní řád a pravidla, podle kterých se závody u nás pořádají. Nejčastěji se můžeme setkat s tímto sportem na téměř všech větších výstavách v podobě atraktivních ukázek.
Výběr psa. Pokud se chceme věnovat tomuto sportu, nemusíme mít žádné zvlášť vhodné plemeno, jako u některých jiných sportů. Nezáleží ani na věku psa a psovoda – na soutěžích jsou vyhlašované dětské i seniorské kategorie. Štěňata na soutěže samozřejmě nesmí. Důležitá je povaha psa a alespoň částečný smysl pro rytmus u psovoda. Pes musí mít snahu s psovodem spolupracovat. Pokud si teprve půjdeme vybírat štěňátko pro tento sport, nemělo by být ani bázlivé a ani příliš dominantní, spíše hravé a zvídavé.
Dospělý pes by měl mít alespoň základní výcvik v poslušnosti. Práce s ním pak bude snadnější a většinu prvků uplatníme při nácviku soutěžní sestavy. Běžně při výcviku psa motivujeme pamlskem nebo hračkou a u této činnosti to platí dvojnásobně, hlavně u méně aktivních psů. U dospělého psa musíme sami zvážit, jestli bude pro něho výcvik milým zpestřením nebo jen nutným zlem. Záleží na povaze. Ne každý pes má rád exhibici před tleskajícími diváky a jejich pozornost. Na soutěžích se totiž nehodnotí jen poslušnost psa, ale hlavně radostná, dokonalá a nenásilná souhra účinkující dvojice.
Výcvik. Začínáme cvičit na klidném a nerušeném místě. Nejdříve nacvičujeme jednotlivé cviky, které si musíme pro dobrou a rychlou komunikaci se psem krátce a srozumitelně pojmenovat. Za dobře splněné cviky musíme psa nadšeně chválit a nejistého významně povzbuzujeme. Celý výcvik musíme přizpůsobit temperamentu, věku a velikosti psa. Ne každý cvik musí být totiž pro našeho psa vhodný. Pes by nás měl při výcviku neustále sledovat. Toho docílíme tím, že ze začátku držíme ve volné ruce pamlsek nebo hračku, po čase je schováme do kapsy a používáme je jen jako odměnu. Až pes bude cviky spolehlivě zvládat, začneme je seřazovat do sestavy. Je vhodné ji rozdělit na několik sekcí. Při dobrém soustředění psa můžeme později začít nacvičovat i v rušnějším prostředí. K dobře secvičené sestavě pak vybereme vhodnou hudbu. Je opravdu těžké vybrat tu správnou. Měla by mít střední tempo, neměla by být ani krátká a ani dlouhá (na závodech to může být důvod k diskvalifikaci) – tedy okolo 5 minut, vhodné jsou různé orchestrální skladby, protože zpěv působí velmi rušivě a odpoutává pozornost diváků od výkonu psa. Celou choreografii si musíme nejdříve pečlivě promyslet, abychom pak zbytečně nepletli psa. Můžeme to udělat i naopak, že na vybranou skladbu pak nacvičíme potřebnou sestavu cviků. Důležitou součástí vystoupení na závodech je i nápaditý oděv psovoda (porota ho bodově ohodnotí), pes však žádný obleček mít nesmí.
Základní doporučené cviky pro sestavy:
Chůze u pravé nebo levé nohy – pes se pohybuje u pravé nebo levé nohy psovoda do rytmu hudby, nesmí předbíhat ani se opožďovat.
Chůze bokem – pes jde bokem na levou či pravou stranu. Dělá tzv. překroky. Psovod může být vedle psa nebo čelem k němu.
Couvání – pes přímo couvá vedle psovoda, před ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem alespoň 2 metry.
Obíhání – pes svého psovoda obíhá v libovolně velkém kruhu z pravé nebo levé strany. Psovod může stát nebo se pohybovat.
Otočka – pes se otáčí kolem své osy na pravou nebo levou stranu, vedle psovoda nebo i dál od něj.
Plazení – pes se plazí vedle nebo před psovodem, pod ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem.
Přeskoky přes ruce a nohy – pes přeskakuje různě nastavené ruce i nohy, proskakuje spojenýma rukama, přes záda psovoda apod., může přeskakovat i pomůcku, která je součástí vystoupení.
Proplétání mezi nohama nebo rukama psovoda (slalom) – pes při každém kroku psovoda probíhá pod jeho nakročenou nohou.
Válení sudů – pes z výchozí polohy vleže nebo ze stoje válí sudy před psovodem, vedle něj nebo i za chůze. Obtížný cvik, výhodu mají ti, kteří již před tím naučili svého psa cvik – „mrtvý“ nebo také zvaný „placka“.
Poklona – je to obdobná poloha, jako když pes vyzývá svého pána nebo jiného psa ke hře, tedy přední nohy má položené v celé délce na zemi a zadníma nohama stojí.
Podávání packy – tento cvik snad umí každý pes a snadno ho doučíme za podpory pamlsků.
Panáčkování – chůze jen po zadních nohách. Pes také může při panáčkování sedět. Pro malé psy je to cvik snadný, velkým plemenům může dělat vážné potíže a ne pro každého je vhodný.
Vysoký krok – kráčející pes zvedá přední tlapky co nejvýše.
Skok do náruče – pes na daný povel psovoda vykoná tento cvik, nesmí mu pomáhat ani jej zvedat. Velmi efektní cvik k ukončení sestavy.
Všechny cviky můžeme podle vlastní fantazie obměňovat nebo vymyslet nové nápaditější. Vždy nesmíme zapomenout na naši i psovu bezpečnost. Některé manipulace se psem jsou zakázané a mohou být důvodem k diskvalifikaci při závodech. Je to například zvedání psa do náruče nebo za tlapky. Další omezení a podmínky jsou uvedené v soutěžním řádu klubu tance se psem.
Závody. Soutěže se pořádají podle soutěžního řádu a pravidel stanovené Klubem tance se psem České republiky. Ten také zajišťuje i rozhodčí. Soutěže mohou mít různou úroveň – místní, krajské, mistrovství České republiky, mezinárodní mistrovství, mistrovství Evropy nebo mistrovství světa.
S ohledem na počasí se konají převážně v halách, kulturních místnostech apod. Závodní plochou je pak koberec, proto bychom měli psa, pokud na něj není zvyklý, na tento povrch včas navykat.
Před každým závodem bychom měli znát soutěžní řád a podmínky soutěže, na kterou se chceme přihlásit. Může být organizován v různém stylu (heelwork nebo free style) a podle toho pak do naší soutěžní sestavy zařadíme odpovídající cviky. Většinou se konají ve stylu free style. KTP ČR stanovil základní povinné prvky, které musí každá soutěžní sestava obsahovat – otočka, chůze u nohy, obíhání, couvání a tanec na dálku. Cviky musí být alespoň čtyři z těchto pěti, ostatní prvky si určuje psovod sám. Výkony posuzuje vždy tří členná porota.
Vyhlášené bývají kategorie – dětská, mládež, dospělí, začátečníci – děti i dospělí, skupiny zdravotně postižených apod. – záleží na možnostech organizátora. Než se však přihlásíme, měli bychom nějaké závody zhlédnout jako diváci.
Heel - work to music, free - style nebo také tanec se psem. I když se to tak nezdá, tato činnost patří opravdu mezi sporty. Nejedná se totiž o tanec jako takový, ale psovod se svým psem vykonává podle rytmu hudby různé cviky poslušnosti, které jsou ještě podle stylu tance rozšířené o jiné zajímavé prvky a figury.
Styl heel- work svými prvky připomíná více cviky poslušnosti a vyžaduje, aby psovod působil pouze jako doprovod psa, ale současně se také musel pohybovat v rytmu hudby. Pes se nesmí od něj vzdálit na více než 120 cm. Musí být stále u psovoda – tedy u nohy, před ním, za ním nebo v diagonále. Povolené nejsou žádné skoky a cviky, při kterých se pes pohybuje mezi nohama psovoda. Vyžadované je přesné provedení cviků.
Free - style je už podle názvu podstatně volnější. Jsou povolené různé cviky a figury, které však nesmí ohrozit zdraví psa ani psovoda. Dovolená je i větší vzdálenost mezi psem a jeho pánem. Ten může do sestavy zapojit i vlastní taneční kreace. Při tomto stylu se fantazii meze nekladou.
Tanec se psem je vlastně taková „volná disciplína“ v soutěžích poslušnosti. Obdobná disciplína se také vyskytuje ve westernovém ježdění.
Základy tohoto sportu byly položeny v Kanadě koncem 80. let cvičiteli psů zaměřující se na výcvik poslušnosti – tam nazývaný obedience. Začátkem 90. let se rozšířil do Evropy, USA a Anglie (někdy je za zakladatele tohoto sportu označován Angličan John Gilbert). Později byla založená světová organizace tance se psem – WCFO. Ta měla jako hlavní úkol stanovit přesná soutěžní pravidla a určit rozhodčí pro tento sport. V České republice se koná již několik soutěží v tanci se psem, z nichž nejvyšší je mistrovství republiky. Klub Tance se psem České republiky (KTP ČR) vypracoval soutěžní řád a pravidla, podle kterých se závody u nás pořádají. Nejčastěji se můžeme setkat s tímto sportem na téměř všech větších výstavách v podobě atraktivních ukázek.
Výběr psa. Pokud se chceme věnovat tomuto sportu, nemusíme mít žádné zvlášť vhodné plemeno, jako u některých jiných sportů. Nezáleží ani na věku psa a psovoda – na soutěžích jsou vyhlašované dětské i seniorské kategorie. Štěňata na soutěže samozřejmě nesmí. Důležitá je povaha psa a alespoň částečný smysl pro rytmus u psovoda. Pes musí mít snahu s psovodem spolupracovat. Pokud si teprve půjdeme vybírat štěňátko pro tento sport, nemělo by být ani bázlivé a ani příliš dominantní, spíše hravé a zvídavé.
Dospělý pes by měl mít alespoň základní výcvik v poslušnosti. Práce s ním pak bude snadnější a většinu prvků uplatníme při nácviku soutěžní sestavy. Běžně při výcviku psa motivujeme pamlskem nebo hračkou a u této činnosti to platí dvojnásobně, hlavně u méně aktivních psů. U dospělého psa musíme sami zvážit, jestli bude pro něho výcvik milým zpestřením nebo jen nutným zlem. Záleží na povaze. Ne každý pes má rád exhibici před tleskajícími diváky a jejich pozornost. Na soutěžích se totiž nehodnotí jen poslušnost psa, ale hlavně radostná, dokonalá a nenásilná souhra účinkující dvojice.
Výcvik. Začínáme cvičit na klidném a nerušeném místě. Nejdříve nacvičujeme jednotlivé cviky, které si musíme pro dobrou a rychlou komunikaci se psem krátce a srozumitelně pojmenovat. Za dobře splněné cviky musíme psa nadšeně chválit a nejistého významně povzbuzujeme. Celý výcvik musíme přizpůsobit temperamentu, věku a velikosti psa. Ne každý cvik musí být totiž pro našeho psa vhodný. Pes by nás měl při výcviku neustále sledovat. Toho docílíme tím, že ze začátku držíme ve volné ruce pamlsek nebo hračku, po čase je schováme do kapsy a používáme je jen jako odměnu. Až pes bude cviky spolehlivě zvládat, začneme je seřazovat do sestavy. Je vhodné ji rozdělit na několik sekcí. Při dobrém soustředění psa můžeme později začít nacvičovat i v rušnějším prostředí. K dobře secvičené sestavě pak vybereme vhodnou hudbu. Je opravdu těžké vybrat tu správnou. Měla by mít střední tempo, neměla by být ani krátká a ani dlouhá (na závodech to může být důvod k diskvalifikaci) – tedy okolo 5 minut, vhodné jsou různé orchestrální skladby, protože zpěv působí velmi rušivě a odpoutává pozornost diváků od výkonu psa. Celou choreografii si musíme nejdříve pečlivě promyslet, abychom pak zbytečně nepletli psa. Můžeme to udělat i naopak, že na vybranou skladbu pak nacvičíme potřebnou sestavu cviků. Důležitou součástí vystoupení na závodech je i nápaditý oděv psovoda (porota ho bodově ohodnotí), pes však žádný obleček mít nesmí.
Základní doporučené cviky pro sestavy:
Chůze u pravé nebo levé nohy – pes se pohybuje u pravé nebo levé nohy psovoda do rytmu hudby, nesmí předbíhat ani se opožďovat.
Chůze bokem – pes jde bokem na levou či pravou stranu. Dělá tzv. překroky. Psovod může být vedle psa nebo čelem k němu.
Couvání – pes přímo couvá vedle psovoda, před ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem alespoň 2 metry.
Obíhání – pes svého psovoda obíhá v libovolně velkém kruhu z pravé nebo levé strany. Psovod může stát nebo se pohybovat.
Otočka – pes se otáčí kolem své osy na pravou nebo levou stranu, vedle psovoda nebo i dál od něj.
Plazení – pes se plazí vedle nebo před psovodem, pod ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem.
Přeskoky přes ruce a nohy – pes přeskakuje různě nastavené ruce i nohy, proskakuje spojenýma rukama, přes záda psovoda apod., může přeskakovat i pomůcku, která je součástí vystoupení.
Proplétání mezi nohama nebo rukama psovoda (slalom) – pes při každém kroku psovoda probíhá pod jeho nakročenou nohou.
Válení sudů – pes z výchozí polohy vleže nebo ze stoje válí sudy před psovodem, vedle něj nebo i za chůze. Obtížný cvik, výhodu mají ti, kteří již před tím naučili svého psa cvik – „mrtvý“ nebo také zvaný „placka“.
Poklona – je to obdobná poloha, jako když pes vyzývá svého pána nebo jiného psa ke hře, tedy přední nohy má položené v celé délce na zemi a zadníma nohama stojí.
Podávání packy – tento cvik snad umí každý pes a snadno ho doučíme za podpory pamlsků.
Panáčkování – chůze jen po zadních nohách. Pes také může při panáčkování sedět. Pro malé psy je to cvik snadný, velkým plemenům může dělat vážné potíže a ne pro každého je vhodný.
Vysoký krok – kráčející pes zvedá přední tlapky co nejvýše.
Skok do náruče – pes na daný povel psovoda vykoná tento cvik, nesmí mu pomáhat ani jej zvedat. Velmi efektní cvik k ukončení sestavy.
Všechny cviky můžeme podle vlastní fantazie obměňovat nebo vymyslet nové nápaditější. Vždy nesmíme zapomenout na naši i psovu bezpečnost. Některé manipulace se psem jsou zakázané a mohou být důvodem k diskvalifikaci při závodech. Je to například zvedání psa do náruče nebo za tlapky. Další omezení a podmínky jsou uvedené v soutěžním řádu klubu tance se psem.
Závody. Soutěže se pořádají podle soutěžního řádu a pravidel stanovené Klubem tance se psem České republiky. Ten také zajišťuje i rozhodčí. Soutěže mohou mít různou úroveň – místní, krajské, mistrovství České republiky, mezinárodní mistrovství, mistrovství Evropy nebo mistrovství světa.
S ohledem na počasí se konají převážně v halách, kulturních místnostech apod. Závodní plochou je pak koberec, proto bychom měli psa, pokud na něj není zvyklý, na tento povrch včas navykat.
Před každým závodem bychom měli znát soutěžní řád a podmínky soutěže, na kterou se chceme přihlásit. Může být organizován v různém stylu (heelwork nebo free style) a podle toho pak do naší soutěžní sestavy zařadíme odpovídající cviky. Většinou se konají ve stylu free style. KTP ČR stanovil základní povinné prvky, které musí každá soutěžní sestava obsahovat – otočka, chůze u nohy, obíhání, couvání a tanec na dálku. Cviky musí být alespoň čtyři z těchto pěti, ostatní prvky si určuje psovod sám. Výkony posuzuje vždy tří členná porota.
Vyhlášené bývají kategorie – dětská, mládež, dospělí, začátečníci – děti i dospělí, skupiny zdravotně postižených apod. – záleží na možnostech organizátora. Než se však přihlásíme, měli bychom nějaké závody zhlédnout jako diváci.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
